364/365 Šťastný a veselý MDŽ

Dnešní MDŽ byl opravdu veselý, ale taky děsně náročný. Dokonce u psaní této 365 usínám a nestíhám, takže kdyby tu byly překlepy, tak se omlouvám předem.

Měli jsme mít s Ateneem koncert ve Svitavách. Chtěla jsem na něm zpívat, ale rozhodla jsem se, že se na místo dopravím sama, protože jsem nebyla v Olomouci. Načež jsem zjistila, že se ani dneska do Olmíku nedostanu, protože prostě nic pořádnýho nejede. Tak jsem hledala, jak se dostat aspoň do Svitav. Našla jsem jedinou možnost - 2 busy a 2 vlaky. Mezi autobusy jsem sice měla hodinu čas, ale bylo to nejmenší zlo, jinak to pak docela navazovalo. Neztratila jsem se a dokonce jsem ve Svitavách našla i kulturní centrum, kde se měla akce odehrávat (zachránil mě street view, zase!). =)

Byla to charitativní akce, kterou na podporu dětí z pěstounských rodin pořádalo sdružení Děti patří domů, jehož zakladatelka je maminka jednoho našeho člena. Účinkoval středoškolský smíšený sbor Kos z Litomyšle a my - Ateneo UPOL Olomouc. Střihli jsme si každej svoje pásmo, a pak jsme dohromady zpívali Missu Brevis od Pavlici. Bylo to dost hrozný, hlavně ta Missa, na pódiu se nás totiž najednou ocitlo skoro 100, nemohli jsme se hejbat, dejchat, nebyli jsme secvičení, neviděli jsme na dirigenta, každej to uměl trochu jinak, byly tam asi 3 verze not a ještě k tomu nás dirigoval jejich sbormistr, kterej mně byl od začátku docela nesympatickej. Mladej, perspektivní, aktivní, povzbuzující, je vidět, že ho to baví a žije tím, což je na jednu stranu dobře, ale taky ví, že ho ty holky žerou, předvádí se a udělaly by pro něho cokoli. Hrozně to přehání a je nepřirozenej. Já mu teda na ty jeho mrkance neskočila, spíš mě to odpuzovalo. A to, jak se nás snažil donutit ARTIKULOVAT, teprv. =) Největší podraz byl, když si na závěr vymyslel jako přídavek Sanctus. Byli jsme vyčerpaní a už to pořádně nešlo.

Lidi sice říkali, že z trojice sólistů, sborů a orchestru, byly sbory nejlepší, já jsem si ale z dnešního koncertu neodnesla žádnej zajímavej a ani úchvatnej zážitek. Bylo to ve spěchu a nestihli jsme se na to ani psychicky připravit.

PS: Na fotce mě nehledejte, protože mě nenajdete. Jsem totiž přesně v zákrytu, ale jsem schovaná ve druhé řadě nalevo. =)