334/365 Jako řeka

V dnešní 365 se hodlám trošku rozepsat o dnešním bláznivém dni.
Vše začalo vstáváním na ranní zkoušku, kteru jsem měla v 9, nikdy před zkouškou nemůžu nic jíst, tak se pokaždé při testu v tom tichu a napětí ozývají podivný zvuky. Dneska na tom byl ale někdo ještě hůř než já, bylo to hrozně vtipný. =D
Na to, že jsem to učení docela flákala, a že to měl být druhej pokus, jsem si v testu na dost věcí vzpomněla (tentokrát to byla výhoda psát stejnej test). Když už mně nic nenapadalo spočítala jsem si body a když jsem zjistila, že 102 (což bylo minimum na udělání) jsem překročila, už jsem to dál nepočítala a odevzdala.

Pak jsem šla na oběd a kupodivu si mě nikdo nevšímal, jenom po cestě z obědu na mě koukali divný lidi (nemám ráda, když si mě prohlíží cizí lidi, to raději sklopím hlavu a odcházím).
Taky jsem si díky mejlu od předsedkyně našeho sboru jsem si uvědomila, že jsem si sice dovezla kalhoty na dnešní koncert, ale balerínky zůstaly doma. No nic, tak jsem po obědě vlezla do obchodu. Jenže problém je v tom, že neumím nakupovat (to už asi víte), tak jsem asi půl hodiny stála u bot a koukala na ně. Mám problém si vybrat oblečení, natož boty. Nic se mně tam nelíbilo. A když už, tak to bylo malý, protože s mnou velkou nohou je to vždycky veselý. Potřebovala jsem obyčejný černý balerýnky a neměli tam takový ani jedny. Když už jsem ztrácela naději, našla jsem tam jedny černý, co měli ještě svíťavě fosforeskující růžový okraj. Noha se mně do nich vlezla, tak jsem za ně vyplázla stovku (jenom!!!) a k tomu jsem si koupila černou lihovku. Než jsem došla dom, bylo půl druhé, tak jsem najednou měla jenom hodinu času, protože jsme měli pak zkoušku před koncertem. Tak jsem těm botům udělala estetickou úpravu (ne, že bych neměla ráda růžovou, ale tohle už bylo fakt moc =D) tou lihovkou (prostě jsem to přečmárala na černo! =D) a vyrazila na zkoušku.

Po dvouhodinové zkoušce jsme se se sborem odebrali do arcibiskupského paláce, kde měl probíhat náš koncert kvůli nově otevřené urologické klinice. Koncert se povedl, teda aspoň si to myslím, mně se líbil a myslím, že jsem nebyla jediná. Ani jsem to moc nekazila (dobře, kazila, ale maskovala jsem to =D) a nekoukala do not (to byl asi důvod, proč jsem to kazila, protože jsem plavala ve slovech, decentně =P). Prý jsme i kohosi dojali, viděla jsem, jak si tam s námi jedna paní zpívá, ta se očividně bavila dobře.
I když na závěr ten nucený standing ovation našich posluchačů a náš (docentem) vnucený přídavek na závěr moc efektní nebyly, můj druhý koncert s Ateneem jsem si užila. 

Večer jsem se dozvěděla, že jsem dnešní zkoušku dala a po upozornění učitelky, aby napsala výsledky, jsem zjistila, že test z minuýho čtvrtku zase nevyšel. Ale je to už poslední zkouška, třetí pokus bude příští čtvrtek. =)

A čas dalšího dne uplynul jako voda v téhle řece a jenom vzpomínky zůstanou...