328/365 Sněhuláčci

Dnešní den byl docela v pohodě, teda aspoň do té doby než jsem vytáhla paty z domu. Večer jsem jela na zpěv a samozřejmě jako obvykle jsem běžela na bus na poslední chvíli. Popadla jsem kabelu, ještě jsem si vzpomněla na sluchátka, abych mohla v busu poslouchat hudbu a vyrazila. Pocestě jsem ale zjistila, že jsem doma ale nechala mobil. Vracet jsem se nemohla, protože bych to nestihla, tak  jsem si řekla, že z poslouchání teda nic nebude a čas kvůli busu zpět se dá zjistit i jinde. Věřila jsem, že ani panu učiteli nebude vadit, když ho neprozvoním, že už jsem přišla, protože to stejně nikdy nenajde a raději vyleze. Tak jsem došla do dělňáku a tam zas nějaká kostýmová párty a hromada lidí. Čekám čtvrt hodiny, půl hodiny, pak potkám lidi z folklorního souboru Drahan, se kterým jsem chviličku zpívala a víc jak rok jsem je neviděla. Po třičtvrtě hodině stání na chodbě a čučení z okna jsem se rozhodla odejít na bus zpátky. Jelikož jsem u sebe neměla mobil, tak jsem ani nemohla panu učiteli napsat, kde je. Dojela jsem dom a mamka mně mezi dveřma hlásí, že mám mobil na židli a když jí řeknu, že pan učitel nepřišel, a že jsem tam jela zbytečně, tak z ní vypadne, že jsou přece prázdniny. Cože? Jaký prázdniny? Já nic takovýho nemám, jak to mám vědět? =o
Chtěla jsem během zpěvu být chvíli ofline, ale až takhle moc fakt ne! =D

Největší radost mně dneska dělalo první letošní stavění sněhuláků. Sice jsou jenom malí a na střeše a než jsem je stačila nafotit, tomu velkýmu 2x uletěl klobouk a jednou upadla hlava a skutálelo se to všechno ze střechy dolů (nejlepší bylo to hledání špendlíků ve sněhu, ještěže mají barevný hlavičky!), ale od loňska jsem z toho udělala už takovou tradici, že bude první sněhulák (resp. dva) malí a na střeše. A taky si je vzájemně posíláme s @bolinka_cz a je to fajn. =)