275/365 Předposlední koncert

Do Olomouce jsem přijela kupodivu v pořádku a dokonce i s klíčama od domu. Juch!
Ráno po cestě do školy mě zastavily dvě paní a já měla poprvé možnost v Olomouci někoho někam navést, aniž bych musela říkat, že nevím, jelikož nejsem místní. K mé smůle se ale ptaly, kudy kam do šantovky. Měla jsem sto chutí navést je na absolutně opačný konec Olomouce, protože ten barák nesnáším, ale pak jsem si řekla, že raději nebudu lhát, když stojíme naproti ní. Ty paní by to ale možná ani nepoznaly, protože se mně zdálo, že byly asi úplně mimo. Nakonec se mi jich zželelo a řekla jsem, že můžou buď tady přes silnicu, ale to bych jim neporučovala, protože tam nejsou přechody a jezdí tam auta, ale lidi tam stejně chodí (tahaj tam i děcka a kočáry a auta je málem zajedou a pak troubí, to su zvědavá, kdy se tam někomu něco stane), nebo to obejít po mostě a šla jsem pryč. Asi se bály aut, šly po mostě.

Ve škole mě dneska asi nejvíc bavil Proseminář hudební vědy, kde jsme četli svoje recenze. Učitel se zase zakecal a stihli jsme díky tomu jenom asi 3. =)
Na druhou stranu ale vážně obdivuju jeho skvělý vyjadřovací schopnosti, schopnost mluvit hodinu a půl v kuse a přitom to má smysl a má to patřičnou hloubku. Obdivuju jeho obrovskou slovní zásobu, jeho zájem, jak je nabitej informacemi a jak je dokáže perfektně podat, takže to pochopí i moji vrstevníci a myslím, že i absolutní vůl. =) Je to vážně jeden z nejlepších učitelů a to si troufnu říct už po dvou měsících ve škole.

Dneska už jsem sice nechtěla po ranní návštěvě Lidlu, do kterýho bych asi nikdy nevkročila, nebýt těch skvělých koblížků, ale po škole jsem nakonec šla omrknout 3 obchody, protože jsem chtěla udělat takovej osobní průzkum a porovnat. Dvoje potraviny a papírnictví.
První potraviny byly takový ty levný s koncem minimální trvanlivosti a tak. Nemám ráda obchody, kde je málo lidí, ticho a chodí tam furt paní, co čumí na lidi, co si prohlíží a vybírají a vyptává se, co byste potřebovali. Tahle se sice nevyptávala, ale všechno ostatní dělala, a tak jsem odtam co nejrychleji vypadla.
Druhý potraviny byly ještě děsivější. Bylo tam ticho, kromě dvou prodavaček za pultem nikdo a celá místnost obehnaná regály a pulty. Navíc mě při prvním nadechnutí přidusil smrad z cigaret. Nevěděla jsem, co mám dělat, ale naštěstí se tam pak přivalila banda nějakých týpků, tak sem se rychle ztratila.
Třetí obchod bylo papírnictví. Zbožňuju papírnictví, tak jsem tam s očekáváním vlezla, ale měli tam ještě větší prázdno a ticho než ve druhých potravinách. Moc jsem se tam nezdržela, jak prodavačky zmizely vzadu, byla jsem rázem v prachu. Nelíbilo se mně tam.

Večer jsem šla na předposlední koncert. Byl vážně zvláštní, protože skladby napsané pro orchestr jsou transkribovány na vokály šesti zpěváků za doprovodu klavíru, cella, dvou fléten a bicích. Kapela se jmenuje Linha singers a funguje pod vedením uměleckého vedoucího Jiřího Linhy. Zajímavý hudební zážitek.