247/365 Bastien a Bastienka

Do dalšího týdne jsem, zdá se, opět nakročila správnou nohou, já snad ty pondělky začnu mít ještě ráda. Pak už to kazí jen úterky a středy. Ráno jsem si při čekání na navazující bus do Olomouce říkala, jestli se zopakuje jízda autem (viz minulý pondělí), ale toho jsem se nedočkala, tak jsem jela busem. Sice nám začátek školy trochu pokazila první hodina úvodu do hudební vědy, kde nám učitelka řekla, že jako muzikologové bychom měli aspoň trochu ovládat němčinu, protože je naše historie s němčinou úzce spjatá. Naše výrazy vyjadřovaly asi tohle: "Cože? Němčinu? Fuj! Co to je?" Ten jazyk nemám ráda, nechápu a navíc jsem se ho nikdy neučila.

Ale pak už to byla švanda, hlavně v prosemináři, kde jsme se opět stali kritiky recenzí našich předčítajících spolužáků. Před ním se ale tak trochu zopakoval scénář z minulého týdne. Došel ten týpek s novinama a měl nový výtisky. Tak jsem za ním došla a když jsem viděla, jak mu všichni dávají peníze, tak jsem se ho zeptala, co dostanu za bramborák. Všichni se začali smát a jemu se zase rozzářily oči. Tak jsme se nakonec dohodli za 2 bramboráky 2 výtisky. Pochválila jsem mu ty minulý noviny o Toffifee a doporučila je ostatním, takže si je ještě dokupovali. Říkal, že to píše všechno ručně a ty A3ky mu trvají 10 hodin! Je to vážně masakr! Ptala jsem se ho, jestli tentokrát má svačinu, tak říkal, že jo, ale pak se mnou souhlasil, že je jídlo stejně lepší než peníze. Já si to taky myslím, protože peněz se moc nenajím.

V posledním předmětu pomocných vět historických jsme byli na epigrafické procházce městem, koukali jsme se na nápisy na barácích v kostele, na sochách, sloupech a zmrzali u toho. Vycházku jsme zaslouženě zakončili velkou tržbou v obchůdku s fakt dobrým punčem, kam jsme celá třída nalezli a nechtěli znova do té zimy venku. Díky tomu punči na mě dýchla Vánoční atmosféra a pak mně šmejd trochu stoupl do hlavy (moc jsem toho taky nesnědla). =D

Večer v 8 se u nás v kapli Jezuitskýho konviktu konala barokní opera s názvem Bastien a Basienka od Mozarta, na kterou jsme měli doporučený jít. Tak jsme tam šli, pro studenty za 50 Kč na hodinovou operu, no neber to. Bylo tam málo místa, tak jsme se nasáčkovali dozadu, pak nám ale řekli, že je celá první řada volná, protože jsou tam neplatný rezervace. Tak jsme si tam s Katkou a ještě jedním spolužákem šli sednout. Udělali jsme dobře, protože jsme byli rázem středem dění. Koukali na nás, komunikovali s nama během hry, dokonce si mě pan kouzelník/čaroděj natolik oblíbil, že šel za mnou a jakoby některý skladby zpíval přímo mně. Na opeře jsem nikdy předtím nebyla, ale tohle bylo skvělý. Po představení za mnou došel a poděkoval mně za spolupráci a prej si mám pak přijít pro honorář. =D
Ještěže jsme šli dopředu, vážně. =)