225/365 Soustředění III.

I když to tak nad ránem, a pak i dopoledne, u některých už moc nevypadalo, všichni jsme třetí a poslední den na soustředění přežili skoro ve zdraví. Pár lidí z nás, co jsme byli ze soboty na neděli vzhůru až do 3, na tom byli sice trochu bledě, ale myslím, že to taky přežili. Ono 3 dny skoro v kuse zpívat není žádná sranda a ti, co na to nejsou zvyklí, nebo neví, jak správně zpívat, aby si neublížili, protože nikdy neměli učitele, co by s nimi dělal hlasovou výchovu, jsou kapku v nevýhodě. A pak to dopadá, jak to dopadá, že kolem 3. hodiny ranní už to jenom sípe a chrčí. =)

Nicméně lidi jsou tam skvělý a su ráda, že jsem na to soustředění jela, protože teď mám díky němu k těm lidem úplně jinej vztah, než jsem měla před tím, a kterej by mně zůstal, kdybych tam nejela. Navíc jsme na něm udělali obrovský kus práce a velký pokrok, který bychom těžko naháněli na zkouškách. Jo, soustředění mě vždycky bavily, ať už to bylo se kterýmkoli sborem.

A navíc, pěkně mně nakynula složka s notama. =)