221/365 Muzikologická kavárna

V noci k nám nakonec @rionka z koncertu trefila. Pak se jí v pokoji podařilo polít celej stůl vodou, když při přehnané gestikulaci máchala rukama a převrhla plnou skleničku a taky si naházela maso do postele, když ve dvě ráno v posteli večeřela/snídala/obědvala. Mezi tím jsem jí fialovou gelovkou počmárala celou mapu, když jsem jí vysvětlovala cestu na bus, která v reálu trvá ani ne 5 minut. Divila jsem se, jak nemůže poznat strany, a pak jsem jí tvrdila, že půjde pořád doprava a přitom jsem ukazovala doleva (samozřejmě, že to mělo být správně doleva). =D Nakonec se jí asi moje mapa hodila, protože trefila. I zpátky do Brna.

Vtipný bylo, že jsem díky ségře spala jenom asi 4 a půl hodiny, protože jsem měla ráno na 8 angličtinu (mimochodem, @rionka spala ještě o hodinu míň =P). Na hodině angličtiny bylo opět veselo. Máme jednoho takovýho starýho pana učitele, kterej je rodilej Angličan a on nás učí rozdíly mezi anglickou a americkou výslovností a projevem a dělá u toho hrozný xichty. No a prostě je to úžasný. Dneska jsme se nasmáli víc, jak minule. Říkal, že kdo příště na hodině jednou zívne, donese mu čokoládu, kdo zívne 2x, tak 2 čokolády a kdo víc, jak 4x, tak musí donést bednu čokolády. =) A furt se usmívá a učí nás, že se musíme usmívat při mluvení anglicky.

Ze druhýho a zároveň dneska posledního předmětu dějin evropské hudby jsem si dneska poprvé něco odnesla, teda nevím, jestli si to pamatuju ještě teď, protože to ta Aj totálně převálcovala. A to, i když byla před tím. Po škole jsme šly s Katkou do naší oblíbené muzikologické kavárny (už jsme si ji přivlastnili) na doučovací kroužek. Tentokrát to bylo tak, že já jsem byla doučovatel a Katka doučovanec. Šlo to dobře, tentokrát jsme tam strávily jenom hodinu a půl a né 3, jak minule. Pochopila to, tak super, teď aby nám někdo vysvětlil tu další látku. =D

To, že jsem šla dneska 3x z domu do města a vždycky jsem mezi tím doma strávila asi hodinu, 4x jsem vyběhla hafo schodů na hradby a zase 4x dolů, 6x přeskočila jednu kaluž, 6x přešla přechod na světelné na 17. lis., aniž by mě něco zajelo, ve škole vyšlapala schody do 3. patra a zase slezla, 2x jela výtahem (z toho podruhý dokonce sama a už se mu nebojím omačkat čudlíky) a že jsem měla na oběd fakt dobrej smažák, už asi tak záživný není, tak to ani nebudu zmiňovat. Možná jenom to, že jsme měli ještě večer sbor a nevím, čím to může být, ale nějak mě bolí nohy.

Skrzevá notičkový stůl v muzikologické kavárně můžete na stěně vidět strom, na kterým rostou hudební nástroje.