209/365 Život, vesmír a vůbec

Ve středu jsem měla malý pátek, dneska je tím pádem velký, ale já už mám spíš sobotu.
Celej den jsem se přemlouvám, abych se už vrhla na tu recenzi na ten jazzovej koncert, ze kterýho jsem včera zpracovala nahrávky. Snažila jsem se to poslouchat, ale je to takovej mišmaš, že nevím, jak začít...a vlastně ani, jak pokračovat.

Pak se najednou stalo, že bylo pět hodin a já jsem poprvé jela na zpěv do Blanska. Tam jsem i přes to, že se necítím moc zdravě, přezpívala všechny písničky a to i ty, co jsem minimálně rok nezpívala. A vlastně jsem se u toho necítíla ani moc nemocně, tak doufám, že rýmička a bolení v krku ustupují (ještě by mohly přestat bolet ty osmičky a budu spokojená).

Večer jsem místo psaní recenze nebo koukání v bedně na Kometu, která nakonec stejně vyhrála, strávila s posledním dílem Stopařova průvodce po galaxii, přelouskala jsem posledních 40 stránek a u toho sežrala perníkový srdíčko s velkým komplimentem, co jsem dostala na hodech od stárka.

Když jsme u té recenze, ještě mám psat jednu. Ještě nemám ani tu knížku vybranou ze seznamu, co nám učitel poslal, ale byl to taky jeden z podnětů, co mě přiměly k tomu, abych už konečtě toho Průvoce dočetla. Na Stopařova průvodce po galaxii bych si dělat recenzi asi nikdy netroufla (ale musím si někdy nějakou najít a přečíst), ale můžu s jistotou říct, že ten, kdo ho nečetl, nikdy nemůže s říct, že ví, co je život, vesmír a vůbec...