208/365 Vejšlap

Ráno jsem se dobalila a hurá na bus domů. Přítel mě doprovodil až k zastávce a po cestě mně nasypal do kapsy další nasbíraný kaštany. Hurá, tak už si můžu postavit tu žirafu! Ještě než jsme vlezli do podchodu, potkali jsme moji spolubydlící, kterou jsem 20 minut před tím viděla a loučila se s ní doma. Jak se tam zjevila, je mi záhadou. Asi další superzkratka, o které ještě nevím. =)

Po dvou hodinách cestování busem a čtení posledního dílu Stopařova průvodce po galaxii (už ho skoro mám!) jsem vystoupila pod Ludíkovem a pak jsem se rozmýšlela, co s nastalou hodinou času na navazující bus. Řekla jsem si, že lepší než hodinu někde sedět a zmrzat, je lepší se projít. Tak jsem pomalu šla. Zkratky mně pomohly k tomu, abych došla do Sloupa přesně v dobu odjezdu busu z Ludíkova. A to jsem u toho ještě stihla sežrat celou čokoládu a fotit. Když jsem v Němčicích míjela JZD, volal na mě nějakej pán: "Tohle teda není dobrý počasí na vejšlap," já jsem si to ale nemyslela, tak jsem odpověděla: "No co, sluníčko svítí...". Volal ještě něco o tom, že vítr fouká (jako bych to nevěděla), ale já jsem měla na hlavě kapucu, v uších sluchátka s příjemnou hudbou a v ruce jsem spíš ochlazovala, než ohřívala skoro snězenou čokoládu. Tak jsem si to štrádovala polní cestou, pak zkratkou přes pole a doma jsem byla čtvrt hodiny před tím, než bych došla, kdybych dojela. A navíc jsem ještě k tomu našla v lese vraní oko! Ne, nejedla jsem ho, jenom fotila. =D

Fotky ZDE