48/365 Konec praktické maturity

Den 3/3 byl ze začátku veselý. Opět se potvrdilo moje nepsané pravidlo, že kapsy jsou zlo, límec MEGAZLO a rukávy jsou kamarádi a mají mě rádi a já je. Tady je můj pravý ještě nevšitý rukáv.
Mám je asi z celého saka nejraději - hlavně, když je právě ušiji nebo právě ušité žehlím. Jsou takové pěkné, usmívají se na mě a pořád chtějí, abych se na ně koukala, kochala se a hladila je. Ani vestehovávání (což hodně lidem nejde, tudíž nebaví) a všívání mně nevadí, i když to dělám už třeba potřetí.
To se ale nedá říct o límci. Ten jsem dneska ještě musela spravovat, zabralo mně to minimálně hodinu a půl a myslela jsem, že mně z toho hrábne!
Nakonec jsem sako ušila za 19 hodin a když se na něho kouknu z dálky a zapomenu, co všechno jsem kvůli němu vytrpěla, musím uznat, že to není tak špatný...i když... (ááá, škaredá přílišná sebekritika!) =)

A ještě jsem po cestě na bus uslintávala nad/pod tímto... ZDE

Tož tady máte to moje sako. =) (pohled má naznačovat, jak to bylo děsivě vysilující) Jo, a taky jsem došla k názoru: "Už dlouho nechci všívat límec!!!!!" (záměrně jsem nenapsala "nikdy", protože NIKDY nevím, kdy se do toho pustím znovu =D)