345/365 První den semestru

Dneska se hodlám zase trochu překonat, protože to vám a vlastně i sobě a této 365 tak trochu dlužím. Poslední dobou to docela flákám, protože na to nemám čas a to z toho pak není takovej požitek. Navíc až si to budu někdy za delší dobu po sobě číst (jestli vůbec), zjistím, že články z některých dní vlastně nemají vůbec žádnou informační hodnotu a fotka k nim náhodně zvolená (příklad ze včerejška: šnek) tak nějak ani nevystihuje to, co jsem celej den dělala (kopr), i když to tak původně bylo zamýšleno. Na druhou stranu 365 dní v roce je docela hodně a kdybych měla každej 3. den fotit kopr, kromě dobré koprovky by z toho asi brzo nic nebylo.

O tomhle jsem ale původně psát nechtěla. Chtěla jsem nastínit průběh mého prvního letňosemestrového dne doprovázeného poslední zkouškou.
V angličtině do nás půl hodiny učitelka anglicky hustila, co nás v tomto semestru čeká, a pak když se ptala na otázky, nikdo nic nechtěl. Došla ke mně a tak jsem jí popravdě řekla, že su tak celkově zmatená. Třída lehla smíchy (popelem) a učitelka mně to, o čem mluvila půl hodiny, vysvětlila česky během 5 minut. Myslím, že jsem díky tomu zachránila i další chudáky, co se ale nechtěli přiznat.
Po Aj mě čekala slibovaná zkouška. Tak jsem tam došla a učitelka (nebo taky vedoucí katedry, to je fuk) tam zrovna někoho měla, tak jsem 5 minut čekala na chodbě. Nakonec si mě zavolala a zkoušení probíhalo asi takhle: Sedly jsme si, dala mně otázku, něco jsem vykoktala, utekla něco zařizovat, přišla, dala otázku, telefon, otázka, chlap, dataprojektor, nepozná ovladač, utekla, otázka, otázka,... "No tak já vám to teda dám tu trojku." Pak se ještě ptala kde jako bydlím a jak se jmenuju a proč se jmenuju, jak se jmenuju, a že máme u nás pěkný jeskyně a tak. Odešla jsem s úsměvem.
V další hodině pomocných věd historických jsme kreslili erby a bylo to vtipný, protože o sobě učitelka furt tvrdí, že neumí kreslit.
Na proseminář jsem se těšila nejvíc, protože ten učitel je naprosto perfektní. Už jsem tady o něm minulej semestr minimálně jednou básnila. Probrali jsme toho strašně moc. Od recenze přes originalitu věcí, léky až po rakovinu a světový války. Prostě masakr hodina! Skvělej zážitek, škoda, že jsem si to nenahrála. =)

No a po cestě domů ze školy, hospody a menzy, kde jsem byla poprvé na večeři (dali jsme si s přítulem smaženej hermelín, mňam!) jsem jako každej den minimálně 2x zase šla kolem tohoto baráku. Ale až dneska mně došlo, že mě ta vila už asi 4 měsíce zdraví a já jsem jí ještě neodpověděla. Tak jsem jí vyfotila, řekla jsem "ahoj" a šla jsem dom. =)